10. Asertivní práva

04.03.2011 21:33

Asertivní člověk si uvědomuje, že jedná co nejsvobodněji, ale za své chování nese plnou osobní zodpovědnost. Při neúspěchu se neschovává za jiné a nesnaží se na ně svalit vinu. Snaží se proto rozhodovat výhradně sám za sebe, nikoliv za jiné. A naopak, nepřenáší na jiné důležitá rozhodování týkající se jeho života. Při jeho myšlení, hodnocení situace a rozhodování mu výrazně pomáhá skutečnost, že se ztotožní se svými právy, které můžeme nazývat asertivními právy nebo právy asertivního myšlení, jednání a komunikace. Lze je formulovat např. takto:


Máme právo na vlastní hodnocení a vnímání svého chování, vnitřních pocitů i názorů a máme právo na vlastní rozhodnutí.

Máme právo nevysvětlovat pohnutky svých činů, byť nás o to někdo žádá.

Máme právo sami posoudit, zda převezmeme odpovědnost za někoho jiného a jeho problémy.

Máme právo změnit svůj názor a tuto změnu nikomu nevysvětlovat.

Máme právo dělat chyby, nejen proto, že se jimi člověk učí, ale i pro to, že neexistuje na světě člověk, který by chybu nikdy neudělal. S tímto právem však musí být spojeno vědomí, že za tyo chyby musíme nést osobní odpovědnost a neměli bychom je svádět na jiné.

Máme právo říci, že něco nevíme či neznáme, a neměli bychom v takovém případě trpět komplexy méněcennosti.

Máme právo činit jakákoliv rozhodnutí, i ta, která na první pohled působí nelogicky. V případě jejich realizace bychom si opět měli být vědomi případných důsledků.

Máme právo říci druhému, že ho nechápeme nebo že mu nerozumíme.

Máme právo odmítnout.

Máme právo říct, že nám na něčem nezáleží, byť je to pro druhého důležité.



(Vybráno z publikace Pavel Horák a kol.: NEŽ (AŽ) PŮJDETE K LÉKAŘI, vyd. Agentura Lucie s.r.o ve spolupráci s VZP 2009)